Peter Yuda Tadei
Peter je ve druhé třídě. Je to trošku smolař. Jestli máte bratra, který byl v každé šarvátce ten otloukánek, tak víte, o čem mluvím. Ano, byl to on, kterého prý ztratil řidič pikipiki (-místního mototaxi), aniž na to přišel. Ten řidič. Peter o tom nejspíš věděl dost dobře. Z bitky s Eliahem si rozbitou bradu odnáší také on. Padává mu hlava únavou při čekání na večeři a není přítel s malou násobilkou. Občas si do něčeho potřebuje bouchnout. Ale taky umí krásně snít u jídla. Zavře oči a krmí se poslepu. Usmívá se. Těžko říct, odkud v tu chvíli přilétají jeho pečení holubi. Nebo vezme klacek a hraje si na slepce. Sice trochu švindluje, pomrkává, aby to do něčeho nenakouřil, a taky chce vidět, co já na to, ale nikdo jiný tu podobnou hru nehraje. ...z blogu naší dobrovolnice Marie (2017)
Nejmladší ze sourozenců Scolastica-Eliah-Peter. Možná to ale žádní sourozenci ani nejsou. Jejich minulost není jasná. Peter chodí do školy v Mahangu a má rád fotbal.
O sirotkovi aktuálně - 2017/2018
Petr přišel do sirotčince jako podvyživené děťátko. Za dva roky, co je u nás v Centru už do dohnal, ale objevila se jiná zranění, která si nese z minulosti dříve, než byl v Centru. Podobně jako Imanuel, Amos nebo Marie byl v dětství zneužívaný. Díky péči sestry Epifanie se s touto skutečností pomalu, ale jistě vyrovnává. Petr je velmi hrdý na to, že je řazen mezi velké děti, ale občas se nachomýtne u malých, hraje si s nimi a dostává se mu stejných benefitů. Jeho schopnost číst a psát není nijak závratná, proto mu s dopisem pro adoptivního rodiče musely pomáhat starší děti, zejména Stela.
Děkujeme adoptivnímu rodiči
paní Lidušce z Nového Jičína