Musa Joshua
Musa, svahilsky Mojžíš, pořád se usmívá, ale nerad se fotí. Vždycky se schová za talíř nebo knížku. Ano, byl to on, kdo mi na uvítanou zapíchl prst do oka. Ale je to také on, kdo se se mnou chodí dělit o kasavu nebo oříšky, krmí mě jako husu. Rád na mně mluví a zkouší, kdy už se konečně chytnu. Je na svůj věk droboučký a v očích umí vykouzlit opravdu obří otazník, když po něm patron chce, aby zkusil napsat třeba "bibi", "dada" nebo "babu" ....z blogu naší dobrovolnice Marie
Dítě bylo téměř od narození v kojeneckém ústavu 100 km od základny našich projektů v Mahangu. Zjišťování jeho původu a okolností ztráty rodičů je téměř nemožné. Nyní se nachází v komunitě Centra pro sirotky v Mahangu, kde je jednak se svými vrstevníky, ale kde může vstřebávat také vzor "starších sourozenců - dada a kaka", jak se v Africe blízcí lidé zcela běžně oslovují.
O sirotkovi aktuálně - 2017/2018
Musa absolvoval loni školku a letos začal chodit do první třídy. Později k němu přibyly i naši noví sirotci Maria, Amos, Elisha, takže máme v Centru spoustu prvňáčků. Velkou radost mu udělal školní batoh. Rád se učí, ale ze všeho nejraději kreslí a jde mu to skvěle. Suverénně nejpěknější kresby má nejen mezi nejmenšími dětmi z Centra, ale svým smyslem pro barevnost strčí do kapsy i další děti. Většinou je velmi ohleduplný ke zvířátkům a všimne si, když jim něco chybí. Na druhou stranu už to jednou schytal spolu s Ebe a Simonem, že bili kočku. Jenže kdo ví, kdo koho popichoval.
Děkujeme adoptivním rodičům
Obci Dobratice